Cestou Vojty Náprstka

Je léto 1889. Do karlštejnských lesů se směrem od Karlova Týna noří skupinka mužů opatřených štětci a barvami. Trajektorie jejich směru působí věru podivně. Chodí od stromu ke stromu a vždy se zde na chvilku zastaví. Něco kreslí. V korunách stromů to šumí, skoro jako by sám les byl zvědavý, co neobvyklého se v jeho srdci děje. Muži na své cestě pokračují - kreslí na stromy kolem majestátního Dubu u dvou bratří, v jehož stínu se mělo kdysi o svůj lup dělit sedm loupežníků, kolem pramenu, kam prý chodil rozjímat i sám císař Karel IV., podél potoka a skrz vodopád, mezi stromy dál a dál, až je les zavádí mezi domky ve sv. Janu pod Skalou, aby si je za vesnicí opět vzal do svých útrob a poskytl jim zelené přístřeší až do Berouna. Kmeny stromů, které muži nechávají za sebou, se červenají a bělají prapodivnou obdélníkovou značkou složenou ze tří pásů. Kdo by tehdy tušil, že za 130 let v Čechách téměř nebude možné najít les, v němž by podobná značka chyběla. Označovací družstvo Klubu českých turistů právě vyznačilo svou druhou nejstarší turistickou trasu.